Ležím v posteli a přemýšlím. přemýšlím jaký bude zítřek... Co se stane a co ne. jsem malá Annie a chci sdělit světu co se mi děje za hrůzné příběhy!!
Šla jsem tak jednou do školy, i přes nehoráznou sněhvo-kroupovou vánici a nebezpečné náledí. jela jsem autobusem, protože moje matka se přestěhovalůa dál od města do malé vesnice jménem "Chestvill"(Čestvil). Jedu až k autobusovému nádraží a tam se rozhlédnu okolo sebe. I přes to, že je 7:03 ráno a spousta dětí a dospívajíích v mém věku by měla jít do školy, bylo pusto jako kdyby se tudy prohnala smrt. A vánice zesilovala, přidával se déšť a víc kroupů a větší vítr a větší tlak a já měla pocit, jako by mi měla puknout hlava, protože už jen s mým astmatem a slabým srdcem jsem byla dost podělaná. Konečně přijede trolejbus, který mě doveze skoro ke škole. To, co jsem viděla bylo divné a řekla bych až nepochopitelné, protože svítilo slunce a na nebi nebyl vidět mráček. Za cesty jsem si nevšimla změny... Školní den tedy probíhal klasicky, ale než měla nastat poslední hodina, tak se něco o přestávce stalo. Měla jsem chuť na nějaké jídlo a tak jsem si zašla do automatu, který byl hned ve třídě. Koupila jsem si hranolky a najednou uslyším mámino vyzvánění na mobil. Jeji mobil mi vybroval v kapse a tak jsem ho vzala "Prosím" povídám neznámému "Dobrý den, je tam paní Mikošková??" "Ne, tady je jen její dcera" "Ah
... Dcera... Aha. No já nevím jak bych vám to měl říct, ale vaše matka je mrtvá." "COŽE??" "Ano, přijeďte prosím co nejdříve domů." Tak jsem zavěsila, vyběhla ze školy a jela hned expres trolejbusem na náměstí a domů. Na námestí byla zase vánice a cestou z autobusáku se sněhová vánice změnila v bouřku, plnou blesků. Když jsem chtěla vběhnout do naší zahrady a následně hned do domu uvědomila jsem si "ten člověk se ptal, jestli tam je paní Mikošková.. Proč by se na ní ptal, kdyby byla mrtvá????" a mozek začal šrotovat. Do domu jsem tedy opatrně vlezla zadním vchodem, o kterém nikdo neví a hledala všechny. Našla jsem všechny u sebe v pokoji! Byli v řadě oběšení jako trestanci za středověku. Viděla jsem rudě!! Vběhla do pokoje a uviděla onoho "kata". Byl to vězeň, který utekl z psychiatrické léčebny Jimmy Tarranna. Koukala jsem se mu do očí a on mě rovněž. Pak se svět rozplynul a já se zpocená probudila v posteli. Oddychla jsem si, že to není skutečnost a jela do školy. když jsem jela do školy byla vánice. A na náměstí ještě větší. U školy opět slunce a když jsem si kupovala hranolky zazvonil mobil..... Tududuntuntun
Líbilo se ti mé psaní? :) byl to úryvek z mého dnešního snu :) Doufám, že ty takovéto noční můry nepocítíš :) přeji dobrou noc :) Annie
